Zlomovým rokem se pro ni stal rok 2000, kdy začala malovat.

O sedm let později se s jejími obrazy setkává Jiří Anderle, kterého její práce zaujme natolik, že jí poskytuje řadu cenných pedagogických i profesních rad.

Od krajinomalby, kde jsou jí hlavní inspirací impresionisté, postupně přechází do sféry imaginace a abstrakce, doplněné realistickými prvky, které její malbě dodávají kouzlo snové reality.

Ve snaze o vyjádření sebe sama vychází ze svého múzického pohledu na svět, v němž se přirozeně prolíná hudba, tanec a široké téma divadelního vyjádření. Přírodní prvky — nebe, moře, stromy i nekonečný příběh bytí — zůstávají trvalým a zásadním motivem její tvorby.

Její olejomalby s jemnými valéry barev a odstínů vystihují cit a náladu, které bychom jinak jen obtížně pojmenovali.

Významnou roli zde hraje také duchovní nadhled, v němž energie stvoření stojí vždy na prvním místě jejího pocitového vyjádření.